S mojí mamkou jsem nikdy neměla krásný vztah. Když jsem vyrůstala, vždycky byla taková hrubá a opravdu jsem si s ní vůbec nerozuměla. Byla to pro mě i noční můra, protože jsem si vždycky říkala, proč si s ní nerozumím a proč prostě není taková, jak by měla být. Samozřejmě každý rodič se chová ke svému dítěti naprosto jinak, ale ty vztahy opravdu nejsou vůbec jednoduché, a to nejenom mezi přáteli, ale mezi rodiči a jejich dětmi. Vztahy jsou velice náročné, a já přesně takový náročný vztah měla s mojí mamkou pořád. I když jsem byla dítě, pořád byly nějaké problémy.
Neměli jsme moc financí, a já jsem chtěla pořád něco si koupit, a pořád mi to zakazovala. Pořád neustále říkala, že nemáme peníze, a mě to opravdu hodně deprimovalo. Byla jsem z toho až taková zoufalá, protože všechny moje kamarádky měly pěkný telefon, měly pěkné oblečení, a já opravdu pořád jenom čekala, co mi moje mamka koupí, a čekala jsem na to, až opravdu konečně přijdu s něčím do školy a ukážu, co mám pořádného. Toho jsem se ale nikdy nedočkala, to pro mě bylo velice vysilující, a byla jsem z toho opravdu nervózní, protože jsem chtěla něco víc, a já to prostě neměla.
Už jenom tím, že vám rodiče něco nekoupí, tak tím jsou takové složité vztahy, protože si myslím, že rodiče by se měli snažit svým dětem koupit to, co si nejvíc přejí. Nemyslím, aby děti byly rozmazlené, ale prostě aby byl nějaký řád a nějaký pořádek v té rodině, a aby občas rodiče i to důležité pro ty děti koupili. Je jasné, že pokud rodiče nemají peníze, měli by se snažit pracovat, aby je vydělali, a aby uživili své děti, a nemuseli pořád svým dětem sdělovat, že nemají finance a že si to prostě nemohou dovolit. Rozhodně, ale to takhle v té době kdysi dávno i teď v těch vztazích prostě bývá. Vše by se mělo snažit vylepšovat, a to hlavně právě, když si chceme převážně rozumět s rodinným příslušníkem, ale kolikrát to nejde, ať uděláme cokoliv.
